Měkne svět?

Máme naprosto boží technologie, auta, co jezdí na elektřinu, AI nástroje, co vám během 5 vteřin vystřihnou článek na web. Sice s chybama a hroudou prázdných klišé, ale bez copywritera a zadarmo. Máme emancipovanou společnost, posty prezidentek obsazují ženy nebo se o ně alespoň ucházejí. Skvělý. Zedničina, zámečničina nebo pekařina? Eh. “Když jsem se v patnácti rozhodoval, co dál, Tik Tok a YouTube byl jasná volba.” Mentální zdraví není sprostý slovo a chodit místo Tinderu na pravidelná rande s terapeutem je cool. Je to všechno strašně skvělý, pokrokový a fresh. ALE.

Zdroj: Pinterest

Jestli je něco, co mě vyloženě sere, tak je to fakt, že tomuhle světu začíná chybět nadhled. Mám pocit, že všechno se bere tak šíleně vážně, až mě to děsí.

Z filmů se naprosto vytratil humor, takovej ten nekorektní, kterýmu se člověk od srdce zasměje, přestože ví, že to je lehce za hranou. Co snímek, to alespoň jeden černoch, vietnamec, transgender, jeden gay pár a alespoň jedna nebinární postava. Zkrátka a dobře, pojďme ukázat, že jdeme s dobou a že nechceme, aby se někdo cítil utlačován nebo opomněn.

A ehm, humor? Vystavět postavy lidsky tak, aby si uměly udělat srandu samy ze sebe a byly uvěřitelný? Šmarja, dejte pokoj.

Zdroj: Pinterest

Na Netflixu je přehršel teenage seriálů, které se noří hluboko do tématu mentálního zdraví. Jenže místo pocitu sounáležitosti se u závěrečný znělky dostavuje spíš chuť vypít litr okeny a oběsit se na korálkovým závěsu z pětadevadesátýho. A to mi je 28. A korálkovej závěs nemám.

Všechno se tak šíleně hrotí a řeší, až se vytrácí odstup a lehkost… a možná i schopnost být tím, kdo jste, nehledě na to, co očekává společnost. Marketing některých brandů je přímo ukázkový příklad pózy a touhy zavděčit se všem. A přestože sama jsem markeťačka, často mi zůstává rozum stát nad tím, jak se vybraný značky soukají do pozic a rolí, který jim absolutně nesedí, jen, aby přežily. Aby vyhověly všem. Protože eko, bio, raw, all the skin types, body positivity a hlavně pořádnej green washing.

Zdroj: Pinterest

Když jsem četla, že ikonická značka Victoria's Secret po pěti letech znovu naleští svá mola, říkala jsem si, super! Nadšení vzápětí opadlo u dovětku: “V nové přehlídce tedy můžeme očekávat mnohem větší diverzitu, ať už se to týká velikostí, genderů, nebo třeba tělesných postižení.” Jakože really? Nebylo kouzlo VS přehlídek právě v té nedosažitelné dokonalosti, nadpřirozené kráse a touze nás, tehdy mladých a pitomých holek, jednou se po tom mole projít? Já to milovala. Vždycky tady byly ideály krásy. Věstonická Venuše, Marilyn Monroe, Audrey Hepburn, Madonna nebo Adriana Lima. A podle mě je úplně jedno, kdo to je a jestli má v pase 30 nebo 70, ale jde o ten vznášející se oblak touhy a fantazie. Jako když malá holčička chce být princeznou a ve třinácti si lepí na zeď plakát Beyoncé.

Zdroj: Pinterest

Zdroj: Pinterest

Jenže teď - značky jsou pro všechny, všichni jsou vším, ale ve finále vlastně ničím. Hlavně chodit po špičkách a moc nevyčuhovat. Tlustý už dneska nemůžeš říct ani o kabátu a nejznámější české brašnářství za chvíli dostane podepsanou petici, že se musí přejmenovat. Jakoby, nedivila bych se.

Někde jsem nedávno slyšela, že svět měkne. Přijde mi, že i jo. Občas mě až udivuje, z jaký malichernosti s milionem neznámých dokáže vzniknout celosvětová kauza a kolik lidí tomu věnuje svůj čas a energii. Kauzy jsou moje guilty pleasure, ale tenhle absurdní incident mezi Selenou, Kylie a HB je už i na mě moc. Dřív si lidi konstruovali fantas-magory scénáře u zvohejbanýho obilí na poli, teď se chytají storýček, komentářů bez kontextu a dávají si věci do neexistujících souvislostí. It is what it is.

Zdroj: Pinterest

Taky pravidelně koketujete s myšlenkou, že svět se zbláznil? A že jste se najednou zničehonic octli v roli opovrhující starší generace a tzv. boomerů, kteří se přeci stejně měli nejlíp, když lítali večer za barákem a posílali si písničky přes infraport?