Ptáčci žhaví mixážní pulty, pučící stromy se připravují na Miss Třešeň a dny s nocí se už nepřou o to, kdo bude delší. Otáčíme další list kalendáře a nastává jaro. Všechno má být v rovnováze, ale vás to tankuje asi jako hypotéka v době krize. Takže vůbec. A víte co? Je to úplně v pohodě.
Zdroj: Pinterest
Nevím jak vy, ale já funguju ve vlnách. Většinou se u mě střídají období přemotivovanosti, radosti ze života, dochucené humorem a následně fáze neutrál. Ta je pro mnoho lidí možná standardem, ale já ji vnímám jako takovej zvláštní a prázdnej sešup. Něco jako když vlezete na Matějský na centrifugu a pak jdete na labutě. Jako dobrý, ale není to ono. Se svojí energií jsem se už víceméně naučila pracovat a nějak smysluplně ji využívat a kočírovat, přesto občas vjede do protisměru, stejně jako já kdysi v autoškole. A na rozdíl od silničního provozu jsem vypozorovala, že ne vždycky to musí být průser.
Dny, kdy věci necháte jen tak plynout a nesnažíte se ze všeho vytřískat maximum, totiž taky nejsou úplně k zahození.
Říkám já, věčný plánovač, budovatel a odpůrce bezduchýho lelkování. Učím se to. Nelpět na ToDo listech, vision boardech a seznamech přání a řídit se vnitřním kompasem, který moc dobře ví, co je pro vás v danou chvíli zrovna nejlepší. Jaký činnosti, jaký lidi i sny.
Zdroj: Pinterest
A že se ocitáte v roli chameleona a každej den jste někým jiným? No a? Nikde není psáno, že když milujete techno, tak v křesílku se sklenkou červenýho a jazzovým podkresem nemáte co pohledávat. Že když se zajímáte o udržitelnost, tak nemáte nárok na bezhlavej nákup jarních cetek v Pepcu. Nebo že když jste si něco naplánovali do posledního puntíku, tak to teď přeci nemůžete změnit.
Ten kompas tam máme všichni a leckdy jen nezúčastněně přihlížíme, jak ho válcuje mozek.
Zdroj: Pinterest
Co s tím? Stačí vnímat. Jestli to, co zrovna děláte je opravdu to, co chcete dělat. Jestli nezametáte rozkol pod koberec a zbytečně netlačíte na pilku. Opakovaně se poslední dobou vracím k tématu lehkosti a balancu. Mezi tím, kde jsem a kde chci být. Mezi nekončícími seznamy úkolů a tím opravdovým životem někde mezi řádky. Obyčejnými chvilkami bez ambic, povinností a snů. Byla by škoda na ně zapomínat.
Na závěr chci jenom říct, že je úplně v pořádku, když svět ožívá a vy ne. Sluníčka bude ještě dost.
J.
Comments